To, že se někteří lidé snaží naši společnost rozdělit pro své vlastní účely, není nic nového. Ovšem v posledních letech, zvláště s nástupem internetu a především sociálních sítí, tyto snahy dosáhly nového maxima. Abychom se o tom přesvědčili, stačí nám jen trochu jeho vodami zabrousit. Najdeme zde spoustu příkladů „my vs oni“, ať už jde o mladé versus staré, republikány a demokraty, příznivce současné vlády či její odpůrce, důvodů je zde mnoho.
Není asi třeba říkat, že toto je mnohdy děláno záměrně. Nejčastěji se jedná o politiky, ale najdou se také jiné bohaté, veřejné známé osobnosti, které se v tomto ohledu angažují. To samozřejmě vyvolává otázku, co je vlastně konečným cílem této taktiky. Na první pohled zde totiž nejsou patrny žádné výhody, které by mohla přinášet. To je však jen zdání. Ve skutečnosti je především právě pro nejrůznější politiky velmi užitečná hned z několika důvodů.
Tím prvním a nejdůležitějším je, že když budou skupiny lidí takto „bojovat“ mezi sebou, byť jen na internetu a slovy, pak nebudou věnovat takovou pozornost jiným věcem, které pro ně mohou být důležitější. Jedná se o starou techniku zvanou „rozděl a panuj“, která se používá již po staletí s velkým úspěchem. Nelze se tedy divit, že ji mnozí používají již dnes.
Tou druhou je, že tak vytváříte protivníka, ať už imaginárního či skutečného, na kterého můžete svalit prakticky veškerá svá selhání. Ekonomika se nevyvíjí podle očekávání? Pak je to proto, že ten daný politik zablokoval zákon, případně, pokud je ve vládě, nikoliv v opozici, pak přijal určitý zákon, případně je to ještě pozůstatek z doby, kdy vládl.
Dále je to radikalizace voličů. Jistě, ta může být příčinou nepokojů, ovšem důležitější je, že čím radikálnější jsou, tím spíše půjdou k volbám. Je to tedy v podstatě způsob, jak si zajistit více hlasů, což je pro každého politika v podstatě to nejdůležitější. Bez ohledu na to, co to znamená pro občany.
