Ať se nám to líbí nebo ne, faktem je, že mladí lidé žijí především internetem, a to do té míry, že se dokonce hovoří o takzvaném virtuálním světě. Mnozí dokonce tvrdí, že nabízí v podstatě stejné možnosti, jako ten skutečný. Je však otázkou, zda něco takového skutečně může dokázat. Přeci jen, pravdou je, že nabízí mnohem více možností, než by se nám mohlo zdát. Pokud jde o nákupy, tak ty jsou dnes v podstatě samozřejmé. Můžeme nakoupit v jakémkoliv obchodě, a to bez ohledu na to, kde se nachází, a to včetně těch zahraničních. Proto si můžeme s jeho pomocí koupit prakticky cokoliv, aniž bychom museli vyjít z domu.
Většina lidí se však, co se virtuálního světa týče, bojí spíše sociálního aspektu, a není divu. My lidé potřebujeme společnost ostatních, abychom na tom byli dobře nejen fyzicky, ale také psychicky. A to je něco, čeho se nám na síti nedostává – nebo si to tak alespoň představujeme. Ukazuje se však, že to není tak docela pravda. Faktem totiž je, že internet nám umožňuje také navazovat kontakty s ostatními lidmi, především pak těmi, kteří mají stejné zájmy jako my. Snadno tak můžeme najít skupiny stejně zaměřených lidí, se kterými si budeme rozumět. A právě v takových nejsnadněji vznikají přátelství.
Faktem je, že mnohé z nich dokonce podporují své členy i ve skutečném světě. Proto je pravdou, že bychom neměli tento způsob komunikace a navazování vztahů. Pravdou totiž je, že to představuje často jedinou možnost pro lidi, kteří mají nějaký handicap. Ty, kteří mají problém vyjít na ulici, a pokud už vyjdou, pak na ně ostatní zírají, ať už s odporem či s lítostí. Na internetu nic takového není, neboť tam se o jejich problémech nemusí, pokud nechtějí, nikdo dozvědět, a i pokud se k nim přiznají, nijak to neovlivňuje jejich schopnosti. Není tedy divu, že se pro mnohé stává útočištěm.